Výjezd našeho klubu na ME juniorů v Tilburgu byl pro mě od začátku velká noční můra. A jako pokaždé se tam mísil pohled jak trenérský, tak i mateřský. Pohled trenéra : Celé to bude neefektivní. Co si můžou 13ti leté děti vzít z takové vrcholné akce??Vždyť jim musím ještě stále připomínat, aby si nezapomínaly zkusit rozběh před zápasem, občas siutřely kouli hadrem během hry a nehrály neustále tu blbinu bottleflip s láhví na pití. My se rozhodli jim ukázat velký bowling, kde se mnozí už připravují na téměř profi úrovni.A pak pohled mámy – uvolnění ze školy, dovolená, dlouhá cesta autem, výdaje… Je toto opravdu nutné?! Neměli by raději procvičovat vyjmenovaná slova a maximálně trénovat stále nedokonalé vypuštění než se trmácet 1000 km s rizikem, že nás možná do herny ani nepustí a zůstane nám tam jennávštěva zábavného parku a dva domluvené tréninky s Andrém na herně…Ale moje obavy se do puntíku NENAPLNILY!!!! Celá akce byla od první do poslední minuty skvělá, povedená a věřím, že jsme si toho každý přivezl tolik, že to ještě celé musíme v klidu zpracovat, aby nám to všechno došlo. TAAAKŽE…
Cesta autem + bydlení v bungalovech – to byl úžasně tmelící proces. Povídalo se, blblo se, jedlo se, prostě všechno se dělalo společně. Tuhle zkušenost sice už máme z různých soustředění, ale tato akce, kde máte společný cíl, je trochu něco jiného.ME (finále družstev kluků) – naše první a hned vydatné pokoukáníčko – byla demonstrace toho, že nic a nikdy se nemá vzdávat a týmový duch dělá divy!!! Ty německý kluci vstali z mrtvých a téměř otočili zápas, který byl i z mého pohledu už hotový. Tohle sledovat přímo z burácejícího hlediště ve finále mistrovství Evropy na vlastní oči je pro „šesťáka“ zážitek, který, pokud bowling miluje, tak jevíc než rok intenzivního tréninku. Ale i z pohledu trenéra je to inspirující a nezapomenutelné. Dominance skandinávského bowlingu je stále velká a někdy se mi až přejídala. Chlapci jsou už trochu namachrovaní (ne všichni) a v juniorském věku už moc velké individuality. Mně se líbila ta už zmíněná čtyřka sympatických Němců.
Zajímavé finále mi samozřejmě zůstalo v hlavě a čím dál víc jsem je měla v hledáčku. Nebylo to vždy technicky perfektní, ale byl z nich cítit klid, pohoda, respekt a zároveň obrovský tah na bránu. Spolupráce s jejich trenérkou byla asi také klíčová. Takový namixovaný přístup: trenér, kouč, kamarád a když šlo do tuhého ani „mateřské pohlazení“ nechybělo. Navíc support rodičů a přátel, kteří pokaždé vytvořili skvělou atmosféru. V tom se s nimi nemohl téměř nikdo v hale rovnat…. až na české fandění ve finálových zápasech Elišky. Ve čtvrtek byl program šampionátu kratší, a proto jsme se na trénink dostali brzy. Vlastně v herně byla vetšina hráčů a trenérů a my už začínali trénovat. Děti byli nadšené, že můžou hrát na těch stejnýchdráhách a ještě stejně namazaných a s trenérem, který je zde téměř pravou rukou holandské repre, koučem nizozemské hvězdy Kennetha Ramose…. Dokonce slavná Darja Pajak, která dorazila podpořit Polky, si s Andrém v jeho shopu dlouho povídala, odnesla si nějakou kouli a evidentně zde nebyla prvně. Bylo na dětech vidět, že si tu „vážnost“ situace uvědomují a tutu svojí „chvíli slávy“ si chtějí užít. Těch 20 minut na začátku, kdy jim dal André pokyn rozehrajte se, hráli jak nejlépe umí…to vážně už poznám. I kouli si nezapomněli občas utřít 
. Možná, že v některé z těch dětských hlaviček bylo přání, aby si jich tam někdo všimnul, nevím…nebo to byla jen náhoda…kdo ví…ale z čista jasna si přímo k naší dvoudráze přišla sednout již několikrát zmíněná čtyřka Němců, kteří po týdnu hraní a koukání na skvělý juniorský bowling se očividně zajímali o hru těch tří písklat. Možná čekali na autobus, který je odveze na hotel, ano… ale takových bylo v hale výrazně víc a trávili tento čas s mobilem v ruce nebo hraním kulečníku. Tito čtyři kluci se evidentně se zájmem na naše děcka dívali, seděli tam tak třeba 10 minut a povídali si o nich. Nechtělo se mi věřit, že se to děje…jeden z nich zahrál ve finále Masters skoro 600!!! Na dvě hry!!! David, Ema i Maty to také vnímali a myslím, že byli trochu překvapení a asi i trošku šťastní! A já byla taky! Nakonec jsme s nimi prohodili pár vět, byli příjemní a ptali se odkud jsme a jak jsou staří. My jim ještě pogratulovali k úspěchům. A těšíme se, že se s nimi příště potkáme i na dráze.
Musím vyzdvihnout podporu ČBA mládežnickému a juniorskému bowlingu. Už jen vypravit reprezentaci v maximálně možném počtu na vrcholnou akci je chvályhodné. Vždyť třeba Belgičané, přestože nemuseli řešit složitou dopravu, ubytování a další organizační záležitosti, kvótu nenaplnili…Ukazuje se, že práce s našimi juniory je na dobré cestě. Minimálně dvě hráčské osobnosti patří do evropské špičky. Potvrdilo se také, že i na mezinárodní scéně je velký rozdíl v úrovni chlapeckého a dívčího bowlingu. A to je bezpochyby námět pro metodiky a nás trenéry!Jako zcela nezvratný trend moderního sportovního bowlingu se ukazuje pokračující dominance obouručného stylu. Výsledky i výkony z finálových kol všech soutěží na ME to jen potvrzují.
Naše výprava měla pro děti z JKM svůj smysl i pro jejich sportovní vývoj, což ukázalo naše působení při prvním kole Extraligy (dospělých). Junioři doplnění zkušeným hráčem dokázali konkurovat těžkým a ostříleným soupeřům. Každá podobná zkušenost má pro jejich růst ohromný význam. Z naší cesty jsme si přivezli mnohem víc, než co se dalo očekávat …že i v hlavách těch mladších ročníků se reálně můžou začít budovat představy o tom, že i oni budou brzy součást vrcholné juniorské bowlingové scény. A jsem pevně přesvědčená, že v tom se shodne pohled rodiče i trenéra.